ZMĚNA JAKO NEVYHNUTELNÝ IMPULS PRO BUDOUCNOST

Moje přednáška byla v podstatě biografickým pohledem na nedávno ukončené více než 20-leté působení v nadnárodním koncernu a umožnila mi lépe uzavřít celou jednu dlouhou kapitolu mého profesního života. Snažil jsem se analyzovat a popsat, jak se během těchto let proměňovalo pracovní prostředí a firemní kultura vlivem majetkových změn, ekonomické recese, prostoupením IT techniky všemi firemními procesy a v posledku i nástupem nového nejvyššího vedení české pobočky. Přísně hierarchická struktura nadnárodních koncernů brání rozvoji svobodného a tvořivého přístupu k práci. „Moderní“ manažeři povětšinou nejsou schopni přesvědčit své podřízené o firemní vizi, což přináší ztrátu motivace a osobní iniciativy. Orientace na zisk a neustálý ekonomický růst bez respektování sociálního aspektu vede k bezohlednosti, přetvářce a nečestnému konkurenčnímu boji. Rozhodl jsem se opustit nesvobodné prostředí velké korporace, abych se pokusil lépe uplatnit svoje schopnosti a zažít upřímnost, spolupráci a bratrství.

Přednáška pronesená na žhavé půdě Anthroposofické společnosti byla pro mě, netrénovaného řečníka, velkou výzvou a hodnotnou zkušeností. Rozhodl jsem se, že pro mě bude prospěšné, když se přihlásím na podzimní pokračování kurzu Živého přednášení, který pořádá tvůrčí tým K3K.

„Dokážeme naplno formovat naši osobnost, a to díky porážkám, utrpením a zklamáním, které dávají možnost mobilizovat vůli, zejména v mladém věku?“ To je jedna z nosných myšlenek, která mě zaujala při četbě knihy „Geniální podnikatel Tomáš Baťa“ od Antonína Cekoty a stala se ústřední myšlenkou první části mé přednášky. Co stálo za genialitou Tomáše Bati? Říká se, že k naplnění naší životní cesty, si musíme připravit to nejvhodnější prostředí, a také se říká, že skrze utrpení člověk roste. Když Tomáši Baťovi bylo 20 let, měl za sebou tři velké krize, ze kterých se dokázal rychle poučit a zocelený zkušenostmi a těžkým ševcovským řemeslem se pouští do velkovýroby. Jaké impulsy a zkoušky Tomáše Baťu připravily na úlohu mezinárodního velkopodnikatele? O tom jsem hovořil ve své přednášce.

Druhou část přednášky jsem pojal co nejvíce prakticky. Podívali jsme se na Baťovu hospodářskou nezávislost: „Jmění vychovává. Hospodaření není pouze šetření peněz. Šetření je pouze trpná negativní část hospodaření. Na prvním místě je umění vydělat, na druhém moudře vydat a na třetím šetřit.“ Kolik z nás má pod kontrolou rodinné finance? Žijete od výplaty k výplatě? A jak si dokážete plánovat své příjmy? Ve své přednášce jsem se snažil ukázat, jak velkou změnou můžeme projít, pokud vědomě dostaneme své finance pod kontrolu a začneme plánovat své příjmy na týdenní bázi, přesně jako výrobní autonomní dílna v Baťově závodě. Podívali jsme se, jaké to může přinést pozitivní změny, které vedou k novému pohledu na práci, kdy se práce stává tvořením, vycházejícím ze svobody, radosti a spolupráce s ostatními lidmi. Tento nový přístup může vést k větší sebejistotě, svobodě, stabilitě a kontinuitě a také k novým mnohem zajímavějším a lépe placeným pracovním příležitostem.

Ve své úvaze nad tvůrčím přístupem k výuce, jsem vycházela ze svých více jak dvou desítek let nasbíraných a prožitých zkušeností na waldorfské škole. Jak probudit v dětech zájem o svět? Jak to zařídit, aby tento zájem byl tvořivým, naplněným a radostným? Celostním a vyváženým vzděláváním, které zajistí jednotu intelektuálního, uměleckého a rukodělného rozvoje osobnosti.

A takové vzdělání nabízí právě škola waldorfská, která je beze zbytku také školou lidskosti. Nepodřizuje se diktátu ekonomiky, orientuje se jen a jen dle vyvíjejícího se člověka - dítěte a také hledá podmínky pro co nejkomplexnější rozvoj jeho životních sil. Děti tak mají možnost získat především životní zdatnost, odvahu a radost ze života.

„Může být škola místem vědomého, svobodného a vzájemného rozvíjení se a tvoření?“ S touto otázkou jsem se pokoušela hledat odpovědi v mých vlastních zkušenostech dvacetiletého působení na Waldorfské škole v Příbrami. V mé přednášce jsem se zamýšlela nad myšlenkou, jakou „bytostí“ by měla škola být, co by měla naplňovat, čím se inspirovat. Uvedla jsem, že škola jako taková je ideálním prostorem v setkávání se a působení tří základních a na sobě závisejících článků - dětí, rodičů a učitelů. Waldorfské školy tedy nabízejí setkání se těchto tří světů, které jsou spolu bytostně propojeny a podílí se nejen na výchovně vzdělávacím procesu, ale i životě celého společenství. Pokud si tedy účastnící dokáží uvědomit, že jsou součástí tohoto celku a že celek se zároveň odráží v nich samých, může být takové společenství silným polem vývoje a tvoření.

Nastínila jsem dále možnost uspořádání pracovních skupin, ve kterých působí společně učitelé i rodiče. Skupiny věnující se lidem, ekonomice, vzdělávacímu procesu, propagace atd. Uvedla jsem možnosti, jak propojovat ve vzájemném působení rodiče, žáky a učitele, jak řešit úskalí v komunikaci a jak se např. společně vzdělávat a tvořit. Pracovní společenství mohou ovlivňovat způsob života svobodných osobností. Zkušenostmi a spoluprací v  těchto společenstvích se může člověk stávat sociální bytostí. Jako příklad takové spolupráce uvádím vizi Waldorfské školy v Příbrami, která vznikla společným úsilím učitelů a rodičů: „Waldorfská škola Příbram chce být společenstvím, utvářející sebevědomou, tvůrčí a zodpovědnou lidskou bytost, schopnou s láskou a moudrostí v srdci aktivně ovlivňovat společnost a svět kolem nás.

Na závěr mé přednášky jsem se zamýšlela nad impulsem změny ve vnímání a prožívání přednášení jako takového a jeho smyslu. Přednášení je tedy možností skutečného setkání, které nefunguje pouze duálně - přednášející a posluchač, ale všichni se vzájemně podílejí na obsahu jako takovém. Závěrečná diskuze v kruhu se všemi zúčastněnými byla toho příjemným důkazem propojení. Přednášející tedy tvoří to, co chce předat, na základě svých hlavních myšlenek spolu s posluchači, ale i díky prostředí, situaci, potřebám daného místa a času. Toto jsem vnímala jako silný impuls, možnou změnu v přístupu, základ pro skutečně živé přednášení. Všem zúčastněným děkuji za to setkání.

V roli moderátora jsem doprovázel naše čtyři přednášející celý den. Změny v lidském životě vždy byly, jsou a budou. Na přelomu 20. a 21. století nás ale změny zaskočily v nebývalém množství: technologický pokrok, společenské proměny, ekonomický tlak, možnosti rozvoje osobnosti. Ale hlavně se nám, více než předchozím generacím, nabízí výzva svobodné volby. Utváříme své životy a mnoha změnám se tak vystavujeme cíleně! Lidově se říká, že „změna je život.“ Co to ale vlastně „změna“ je a jaký fenomén pro nás představuje ve skutečnosti?

Daleko snadnější je pro člověka popsat, s čím a jak je nespokojený. A i výčet těch společenských, ekonomických či osobních problémů, u nichž naději na změnu skoro ztrácíme, je veliký. Přesto jsme se s našimi přednášejícími snažili popsat změny, které jsme do své práce a do svých životů integrovali. Změny, které nesou svůj plod velice pomalu, ale přesto nám dávají smysl i naději, že právě toto je krok k budoucnosti, který vede k pomalým a trvalým změnám.